Jako občan EU můžete volit (skoro) ve všech volbách, kromě parlamentních, tak jsem si tuhle možnost nenechal ujít. Tady je pár mých praktických postřehů.
Moc tu voliče nešetří. Vlastní volby trvají pouze jeden den, a od roku 1935 vždy ve čtvrtek, ale aspoň mají volební místnosti otevřeno od sedmi od rána do desíti do večera a je možné volit i poštou. Volební boudu, takovou šedou maringotku, nám přivezli až pod nos, přímo do ulice, takže se nemusí nika zvlášť chodit, prostě se zastavíte cestou z práce, stejně jdete okolo.
O volby je velký zájem. Popularitu hodně zvedlo několik novinek, televizní debata předáků (poprvé v historii) možnost menšinové vlády (to je tady jednou za život) a zvědavé očekávání jak se prosadí "třetí" strana (taky sotva jednou za život).
U nás byla urna (ballot box) tak plná, že jsem tam musel cpát svůj lístek se značným úsilím. V nočních zprávách dokoce uváděli okrsek kde voliči ke konci dne nemohli volit, neb nebylo už kam házet.
Mimochodem, vzdor tradované euro-skepsi Britů, byl vysoký zájem i o loňské evropské volby. Tam jsem také volil, stejná šedá "maringotka", fronty před ní a plné urny.
Všechno funguje na dobré slovo, totožnost ani oprávnění volit se nijak nekontroluje. Musíte se zaregistrovat u Council, oznámíte že tam teď bydlíte a je vám uvěřeno, dobrovolně se přiznáte ke svému občanství, a oni vás zařadí do seznamu voličů. Opět, absolutně nic se nekontroluje. Ani občanství, ani jestli v lokalitě opravdu bydlíte.
Vrcholem důvěry je pak poštovní volba. Ta si o zneužití přímo říká. A také už se množí podezření z podvodů, v Bethnal Green, s dominantní bengálskou komunitou, kde půjde o těsný rozdíl (marginal seat), cosi o desítkách lidí s exotickými jmény registrovaných v jediném bytě. Budou s tím něco dělat? Asi ne. Pro několik tisíc podvodných hlasů v rámci několika milionů voličů se jim zavádět nějaký kontrolní systém nevyplatí. S dokazováním trvalého bydliště tu jsou jen trable, s identitou je to jen o málo lepší, bylo by to drahé a všechny strany se dušují jak moc chtějí šetřit.
Veškerá pozornost patří parlamentním volbám (General Elections), ty do místních zastupitelstev (Local Elections) se drží zcela ve stínu. Teprve dnes jsem se dozvěděl, že na rozdíl od poslance, ten se volí jeden, do Councilu volíte 3. No a to jsou ty jediné do kterých jsem mohl volit :) jako občan EU. Pochopitelně, ani jedno jméno mi nic neříkalo.
Papírem se šetří. Na papírku formátu A5 vám dojde oznámení o volbách, poštou, volební lístky vidíte až ve volební místnosti. Kandidátů na MP je 6, na radního asi dvacet, to se pohodlně vejde na jeden papír-nudli.
Ze všech kandidátů o sobě dávala vědět jen kandidátka za LibDem – Lynn Featherstone, to jest současná MP (poslankyně). Zato vydatně. A vlastně hned jak jsme se nastěhovali před rokem a půl. Emaily a jedno papírové občasníky (na recyklovaném papíře) a emaily. Před volbami zintenzivnila. Poslední dva dny nám házeli letáčky snad několikrát denně, včetně letáku "Good Morning" dneska ráno pode dveřmi.
Těsně před volbami o sobě dala vědět kandidátka za Labour, dvakrát letáček a doporučující dopis od ex-starosty Kena Livingstona, jako že Jenny je fakt Hard Core Labor a jak dlouho pracovala v odborech. Takže hádám asi lanaří hlavně v chudších částech okrsku.
Občas stáli kandidáti či jen rozdavači letáků před zastávkou, ale my co musíme desetiminutovou cestu zvládnout za tři minuty, běh přes překážky se závěrečným skokem do zavírajících se dveří vlaku, na pokec moc času nemáme. No minimálně jednou tam stál někdo za Labour a asi dvakrát sama poslankyně Lynn. To jsem si v tom sprintu stačil všimnout.
O Konzervativcích vím jen to, že existují, když jsem před jejich sídlem nechtěně zaparkoval, jsou na velmi nepravděpodobném místě, na Seven Sisters, to místo působí tak depresivně asi jako jejich vyhlídky tady vyhrát.
Kandidáti do lokálních voleb – naprosté ticho po pěšině.
Billboardy – nic moc, obecně je tu bilboardů méně, nejen těch politických, lidi to už nebere. Hlavní je se dostat do televize, do zpráv a diskusních pořadů. Předvolební meetingy? O žádném nevím, aktivní členové stran určitě mají, ale něco určeného pro masovou veřejnost s pivkem, guláškem a populárními umělci? Nezaznamenal jsem. Kdo by na to měl čas. Politici spíš přepadávají voliče v jejich zaměstnáních, zastavují na ulici, trpí na dětských představeních, řeční kde se dá, a jak říkám, hlavně aby to zabírala televize.
Odkazy
http://news.bbc.co.uk/1/hi/uk_politics/election_2010/parties_and_issues/8515961.stm – Where They Stand: Guide to party election policies. Pěkně zpracovaný průvodce a porovnání programů jednotlivých politických stran. Vřele doporučuji alespoň k nahlédnutí. Geniální návod na splacení nemalého dluhu tam ale nehledejte.
http://en.wikipedia.org/wiki/Uk_election#General_elections
http://en.wikipedia.org/wiki/United_Kingdom_general_election,_2010
http://en.wikipedia.org/wiki/United_Kingdom_local_elections,_2010
Britské předvolební spoty
Nějaké zajímavé mediální odkazy, pokud vás se vám přejedl český předvolební guláš:
http://news.bbc.co.uk/1/hi/uk_politics/election_2010/parties_and_issues/8593869.stm
Party Election Broadcasts – General Election 2010. Přehled všech televizních spotů. Zmíním tady dva, které vystupují z řady:
Labouristé, asi pod tlakem klesajících preferencí, byť rozdíly jsou velmi těsné, přitvrdila -
http://news.bbc.co.uk/1/hi/uk_politics/election_2010/8650178.stm (Labour Party election broadcast) Šťastným mladým rodinám je ve chvílích rodinné pohody oznamováno chladnokrevně vyhlížejícím úředníkem nové konzervativní vlády, které dávky jsou jím odjímány – child tax credit (odpočitatelná daňová položka za dítě?), baby born payments (porodné?) pro rodiny s příjmy jen o něco většími než je minimum a jako perlu zrušení prohlídky u specialisty pro pacienty s rakovinou do dvou týdnů. No tohle už tahají z palce u nohy, hmm, spíš se tak zamyslet proč tu jsou obecně tak dlouhé čekací lhůty na některé úkony.
Pro pobavení něco tvrdé demagogie v podání BNP, British National Party, takoví místní "Sládkovci" -
http://news.bbc.co.uk/1/hi/uk_politics/election_2010/8644878.stm
Slibují všechno co jen trochu populární – okamžitě stáhnout vojáky z Afganistánu, british jobs for british workers (omezení imigrace), protievropská rétorika, straší evropským superstátem, omezováním suverenity. A podobně je na to UKIP (UK Independence Party). Jako hlavní bod programu – vystoupení z EU, jinak zhruba stejná demagogie jako u BNP. Dost mi tyhle strany splývají. Všimněte si obrázku W. Churchilla (chudák) na pozadí.
Celá slavná debata lídrů stran je ke zhlédnutí na YouTube.
http://www.youtube.com/watch?v=rk5HvJmy_yg – The First Election Debate on ITV1: 15th April 2010.
Tak to je pro dnešek všechno. Mám ještě pár dalších poznámek k volbám, stranám a programům, tak uvidím, jestli se ještě dokopu a dokončím, aby zatím nenastaly volby nové...
Vše nejlepší do roku 2010.
Přejí Romanka a Espinosa
..a pak že v Anglii nesněží. Foceno nedaleko Alexandra Palace. Letos jsme kvůli sněhu málem neodletěli. Páteční let (18.12.2009) nám zrušili a museli jsme přebookovat na pondělí (21.12.) ale to už se podařilo. Oni ten páteční let nezrušili ani tak kvůli sněhu v Anglii, toho zase tak moc nespadlo, ale protože sněžilo tu noc všude v Evropě a letadlo Wizzairu odkusi nepřiletělo.
Zpátky letíme s British Airways, tak zase doufám, že BA zase nebudou pro změnu stávkovat jak vyhrožovali před svátkama.
Ta fotka je z letoška, ale z února, konkrétně z 2.2.2009, tedy z minulé zimy. Z té letošní se tak hezký záběr nepodařil. V únorutehdy sněžilo intenzivněji a sníh vydržel skoro 3 dny.
Fotka je nepartně retušovaná. Bylo nutné odstranit SPZ. Poznáte kde? Je focená ze stativu, z prostřed silnice, takže než to Romča nastavila, musela se vyhýbat dopravě a já nad ní a foťíkem držel deštník, aby nezasněžil objektiv. Dobrá fotka něco stojí.
Espinosa
Na svoje stránky jsem přidal fotky z nedávné Halloween Party v Melia White House Hotel (28.9.2009) tady v Londýně. Jsou in Facebooku, ale tady jsou ve větším rozlišení a dostupné i těm, co Facebook nepoužívají. Fotky jsou okomentované Anglicky, psal jsem je primárně pro známé tady a pro Omni Catering, kterého jsme byli hosté.
Na akci jsme byli pozváni od práce – Omni Catering – kde Romanka momentálně pracuje, už čtvrtým týdnem, jako náborářka asistentka. Skoro nikoho jsme tam neznali. Já vlastně vůbec nikoho. Ale to ničemu nevadilo. Jak je z fotek patrné, zpřátelili jsme se se všemi rychle. Většina lidí byla zaměstananci hotelu, byla to jejich polosoukromá akce. Firma vlastnící hotel je Španělská, ohadoval jsem, že většina účastníků byli Španělé
Moji obrovskou nafialovělou "funky" paruku mi bohužel v závěru večera ukradli. To byl ale jinak jediný stín nad velmi zdařilou akcí. Romču to rozrušilo ale já to zařadil do škatulky dodatečné náklady akce, vyrovnal se tím fakt, že jinak bylo skor vše zdarma.
Horké prameny Tsenkher Jiguur – náš poslední mongolský výlet. Noční koupel aneb jak jsme se vetřeli. Noční trek. Jak nám chutnal airag. O psaní pohledů a nakupování na poslední chvíli. Jak se zbavit Tugríků. Odlet domů přes Moskvu. A zlatý hřeb – přehledná trasa mapy s obrázky.
Horké prameny jsou asi 25km jižně od vesnice Tsenkher. Vesnice leží na hlavní cestě Tsetserleg – Ulaan Baatar. Právě od Tsetserlegu jsme přijeli i my.
Vlastní pramen je jeden, je volně přístupný. Postavili u něj ovoo a betonovou nádržku, klamně ve tvaru bazénu, ale na koupání příliš horké. Ta nádržka slouží pouze k rozvodu horké vody k jednotlivým kempům, ty mají svoje bazénky vhodné ke koupeli, jenže ty už zdarma nejsou. Celé údolí hyzdí ocelové trubky a řada rozpadlých betonových staveb, kdysi se tu zamýšlelo využít termální energie ve velkém, k vyhřívání skleníků se zeleninou. Funkční je však pouze jeden, ostatní jsou v troskách. Zbytek údolí okupují poměrně drahé ger kempy, tedy vlastně spíš hotely než kempy. Můj prvotní dojem z tsenkherských horkých pramenů byl rozpačitý. Zlepšila ho až noční koupel v hotelovém bazénku při svitu měsíce, v chladné noci s partou evropanů, která se v noci anglicky bavila o tom, jak se žije v Singapuru. Tváře k hlasům si člověk jen domýšlel.
Doprava sem šla jako na drátkách, a to jsme vyrazili dost pozdě, až odpoledne. Z Tsetserlegu do Tsenkheru nás dovezli místní vesničané osobákem, kterým jsme tím zaplatili benzín. Tsetserlengští maršrutkáři po nás chtěli nepravděpodobné částky. Z vesnice k pramenům (cca 20 – 25km off-road) nás vzal UAZ. Předražené ubytování jsme odmítli, rafinovaně se vlísli do bazénku v jiném kempu a ještě rafinovaněji postavili stan na louce za kempem, celý rozehřátí z té báječné koupele.
Noční koupání. Do bazénu jsme se vloudili bez placení, pod rouškou noci, nehlídanou branou do kempu. Tma tomu dodávala další dobrodružný rozměr, protože jsme vůbec nevěděli do čeho a mezi koho lezeme a baterku jsme kvůli prozrazení nechtěli použít. Doufal jsem jen, že to není nádrž s benzínem nebo sraz místní mafie.
Druhý den jsme za vstup do bazénku zaplatili a hned jsme litovali, protože ho čerstvě napustili a byl neúnosně horký. Čekali jsme celý den, než se voda ochladila. Teplé a slunečné počasí tomu moc nepomáhalo. V horké koupeli jsme vydrželi až do té doby, než se úplně setmělo a odjela všechna auta, co nás mohla vzít do Tsenkeru. My se ale vyhecovali, že ať si klidně všichni jedou, my sokolíci půjdeme pěšky. Když jsme se posledně vozili sedm dní na koních, teď nám procházka po vlastní ose udělá dobře. GPSka nás utěšovala, že je to jen slabých 13km, ovšem vzdušnou čarou.
Původní záměr zdolat část cesty v noci nás opustil už dva kilometry za vesnicí. Hromy a blesky nad naší hlavou nám nevadily, alespoň osvítily krajinu, ani moc nepršelo. Projít v hluboké tmě kolem stáda koní nebo jaků by taky ještě šlo, horší byli hlídací psi. My je neviděli, ani kde jsou ani kolik jich je, zato oni nás cítili dobře a šli najisto. Všichni nás před nimi varovali, a to včetně úplně opilé posádky terénního vozu, který bezcílně jezdil nočním krajem. Zabalili jsme to asi ve dvě, prospali se 4 hodiny a za úsvitu vyrazili směle na Tsenkher, nejkratší cestou, přes hory a doly, nedbaje skoro 30kg zátěže na mých zádech a o něco méně u Romči.
Když jsme konečně sešli do civilizace, zastavili jsme se u prvního geru, koupili jačí mléko a do našeho vyschlého hrdla rychle mizely poháry výborného airagu (kumysu), kterým nás pohostili, a nakonec ochutnali i rýžovou vodku, takže se poslední kilometry šlo poměrně lehce, i když se nás slunce snažilo upálit zaživa a museli jsme brodit nepřehlednou řeku.
Vsuvka o Airagu. Airag (ayrag) – známější jako kumys, lehce alkoholický nápoj z fermentovaného koňského mléka. Překvapivě, nechutná to tak špatně, jak to zní. Pokus k tomu moc nečicháte a airag kupujete přímo u zdroje, může i příjemně chutnat, hlavně během horkého dne.
Zpět do Ulanbataru (Ulaan Baataru) jsme opět stopovali. Pochyboval jsem, že nás ještě ten den někdo doveze do UB, ale zase jsem byl moc velký pesimista. Zastavilo osobní auto ani ne po patnácti minutách stopování. V Mongolsku je stop alternativou k řídké a nedostatečné hromadné dopravě, takže se za něj platí. Nabídl jsem řidiči 30.000T za oba, musel jsem mu je ukázat, protože tenhle neuměl jinak než mongolsky. Hned na to kývl, takže nevíme jestli jsme přeplatili. Cestoval s rodinou, museli se hned uskromnit, protože naše objemná zavazadla se do kufru auta nevešla. Romčí batoh se vezl s kabině s námi a malá dceruška se posunula na máminu náruč dopředu. Od Charkorinu (Kharkhorin, Karamkoram) měla vést do UB již asfaltová silnice. Nicméně náš řidič to i tak bral často off-road, takže ta asfaltka asi za moc nestojí. Ze starobylého města Karamkoram tam nezbylo nic, ze silnice byla vidět jen masivní zeď buddhistického kláštera.
Auto bylo stará Honda Accord, na které bylo vidět, že něco pamatuje. Pavouci na předním skle, zadní nárazník držel silou vůle podivně sdrátován se zbytkem karoserie. Ve 4 ráno byla cesta zpestřena opravou defektu, výměnou kola. Ale dojeli jsme. Krátce po svítání už jsme byli v hlavním městě. Řidič nás dovezl až před dveře hostelu, kam jsem ho pantomimicky navigoval.
Ulaan Baatar, hostel Dream Road. O půl šesté ještě všichni uvnitř spali, nikdo nám neotvíral, tak jsme měli alespoň čas ze sebe a zavazadel setřást nános prachu. Prostě klasika. Rozloučili jsme se srdečně s řidičem, který byl obalený prachem legračně jen na pravé půlce těla, takže působil trochu „rozpolceně" a čekali, než se vrátí majitel hotelu z „nádražního" lovu klientů a pustí nás dovnitř a my se odbahníme a dospíme neklidnou noc.
Druhý den (24.7.) zbyl na nákupy dárků a večer na psaní pohledů. Ty se nakonec podařilo odeslat až z Čech, protože pošta byla buď zavřená nebo nikdo nevěděl kolik stojí známky do Evropy, nebo nebyla ani pošta ani známky (Moskva letiště, Ruská klasika, absolutní nezájem, nevíme, neznáme, nerozumíme, není). V noci jsme intenzivně balili, trochu internetili a Romča psala romány na pohledy, které se stejně nepodařilo odeslat.
Odlet. Ráno 25.7. v pět, po dvou hodinách spánku, nám objednali taxík až na letiště a dodnes nevíme, kdo ho zaplatil, 10.000 T. Nepodařilo se nám ani zaplatit ubytování, a že jsme se klučinovi vnucovali. Na letišti jsme byli tak brzo, že jsme měli čas pátrat po poštovní schránce a známkách a po odbavení infarktové (i.e. pár minut před odletem) nakupování v mizerném souvenir shopu, kde hlavním cílem bylo co nejefektivněji se zbavit nesměnitelných Tugriků, kterých jsme objevili důkladně schovanou rezervu na poslední chvíli. Zbytek stejně skončil v charitativním boxu pro nadané mongolské děti.
Během letu se Romče udělalo špatně, takže jsem její oběd snědla já, druhý oběd jsme dostali při přeletu do Prahy, opět jsem se podílel na jeho konzumaci, Aeroflot krmí zákazníky docela vydatně, takže se v závěru v Praze udělalo špatně pro změnu mně. Batohy dorazili OK, jen ochranné obaly přijeli na páse samostatně (Romčí) nebo na půl žerdi (můj batoh).
No, Vážení, a to je všechno, pokud jste to dočetli až sem, máte můj dík i můj obdiv. Naše dvouměsíční cesta, tisíce kilometrů Ruskem, stovky kilometrů Mongolským off-roadem na koni, pěšky, autem, skončila.
Espinosa & Romanka
http://en.wikipedia.org/wiki/Tsetserleg
http://en.wikipedia.org/wiki/Kumis
http://en.wikipedia.org/wiki/Ovoo
A tady je ten slíbený hřeb, přehledná mapa trasy s obrázky. Tečkovaná čára značí přelety letadlem. Jednotlivé obrázky jsou očíslované, takže na mapě najdete kde co je, později přibude odkaz do galerie fotek. Obrázky jsou indexovány chronologicky takže poznáte i bez šipek, odkud kam cesta probíhala.
Domů